Práce radostí
Práce a radost. Pro někoho dva neslučitelné pojmy...
Proč? Otázka dnešní doby...
Honíme se více za penězi nebo za tím, co nás skutečně baví a naplňuje?
Na rovinu. Od základky jsem chtěl makat ve sportu a to i přes to, že mě od toho většina odrazovala. Trénovat, pomáhat a radit. Ekonomická situace trenérů není zrovna dobrá. Je jen pár vyvolených, kteří si sáhnou na částku, kdy si mohou v klidu zařídit hypotéku, zaopatřit rodinu, sebe na důchod a mít funkční.. no, říkejme tomu "systém žití".
Pozor! Mluvím o trenérech, kteří opravdu jen trénují a nevěnují se dalšímu podnikání.
Na druhou stranu jsem za žádnou cenu nechtěl dělat třeba účetnictví (bylo mi doporučeno), které mě absolutně nebaví, a chodit každý den z práce naštvanej, bez energie.
Měl bych se možná ekonomicky lépe, ale za jak vysokou cenu...
Jako začínající trenér si vyděláte pár tisícovek měsíčně a jste rádi, že máte na nájem. Já začal bez vstupního kapitálu. Možná se ptáte k čemu trenér potřebuje vstupní kapitál...
Musím konstatovat, že tento obor šel díky bohu raketových tempem dopředu. To ale sebou nese i daná kritéria. Dávno už to není jen o tréninkovém plánu a stravě. Kouká se na nervový systém, vyváženou suplementaci a přesný pohyb okem fyzioterapeuta. Toto je jen pár bodů, které by měl dnešní trenér hravě zvládnout, aby mohl být dostatečně efektivní v konkurenci mezi nejlepšími.
No jo.. jenže, abych tyto informace a zkušenosti měl, musím k těm nejlepším školitelům a to přece stojí velké peníze..
Ano, můžete zkusit pracovat po dnech a nocích třeba v hospodách a barech. Tímto tempem si vyděláte na tyto školení cca za pět let a můžete začít. Já vydržel dva.
Také jsem měl totiž takový plán. Být trenér na plný úvazek.
Dařilo se. Na začátcích počet klientů rostl jako houby po dešti. Dokonce byli i spokojení. To mě šíleně naplňovalo, koho ne, že.. Vydělané peníze jsem investoval do školení, abych mohl nabídnout zase o něco kvalitnější služby.
Jenže.. Pak přišla rána..
Co se stalo?
Spolklo mě to takovým stylem, že jsem přestal absolutně stíhat. Nedával jsem do sebe ani klientům maximum. V tuto dobu jsem si nedovolil účtovat klasické částky za tréninky, a proto jsem musel pracovat ještě jinde. Práce přestala být mou radostí a já vyhořel. Trvá dlouho než se vrátíte zpět.
Sebepoznání
Během té krize mi došlo, že nechci jen trénovat. Chci víc. Nebaví mě trénink jako takový, ale ta tvorba, práce s lidmi a pokrok. TVORBA je to hlavní, co mě naplňuje. Z tohoto důvodu mě bavilo psát tréninky, jídelníčky atd..
Přišel jsem na to, že musím trochu na mé cestě zahnout.
❌ Ukončení studia, omezení individuálních a osobních tréninků, omezení tréninkových a stravovacích plánů.
✅ Rozvoj v marketingu, rozvoj v sebeprezentaci, rozvoj ohledně fotky a videa.
Já byl ale ve škole rád, já rád také psal i ty plány, jenže mě to zdržovalo..
Cítil jsem potenciál rozvoje. Rozvoje v tvorbě. Pořád pracujeme jen s jedním životem.
Co bych rád těmito větami řekl?
Dělejte to, co vás baví i přes to, že to na počátku nebude lehké.Občas musíte omezit nebo zrušit i něco, co vás baví, aby jste se mohli posouvat dále.Zároveň doufám, že je to dostatečná odpověď pro všechny, kteří se mě ptají, proč jsem zahnul k marketingu.
Zkrátka poznávejte sami sebe a jděte za tím, co vás baví...
