Vyhoření

05.10.2019

Není to tak dávno, co jsem seděl s kamarády a přišla řeč na jejich známého. Ten byl dlouhou dobu členem této party. Skvělý sportovec a dříč na hřišti i v práci. Typický leader. Vždy se skvělou náladou a optimismem. Asi většina z vás řekne, že takového jedince čeká krásná kariéra plná úspěchů a radostí. Opak může být pravdou. Přímý pád dolů se zvyšující se rychlostí. Ať už se tento problém prohlubuje dlouhodobě či ze dne na den, je velmi těžké opět "zapálit" oheň a vrátit se zpět do formy. Rád bych dnes lehce zmínil tzv. vyhoření.

V tu chvíli, kdy jsme to řešili, jsem si řekl: "Sakra, kámo, byl si na tom dost podobně"

Jak jsem se do tohoto stavu dostal?

Sám jsem to ještě pořádně nezjistil. Nicméně těch skutečností a důvodů je hned několik. Prakticky to začíná na vrcholu. Pracujete na 120%, denně od 8 do 8 a vše náramně vychází raz dva. Neustále posouváte svoje hranice a denní objem práce. Vzpomínám si na hodiny českého jazyka a definici pověsti. "Pověst, pravdivé jádro na které je nabaleno X lží a výmyslů". Trochu hloupé přirovnání, ale je to tak. Na denní základ (škola, práce, trénink) se postupně nabalují další a další povinnosti i problémy. Ať už se jedná o nové projekty, nové investice a další.. Připadal jsem si opravdu neohroženě. Skvělý pocit, denně nabitý energií s perfektními výsledky. To penzum práce bylo opravdu obrovské a já se každý den do 23:00 nezastavil. Víkend spojený s odpočinkem? Nikoliv, obvykle 15h/d práce. Pořád dokola, každý týden a měsíc. Postupně mi o ostatní říkali, že si toho na sebe beru příliš a že může nastat moment, kdy mě to semele. Děkuji své tvrdohlavosti, že jsem samozřejmě poslechl. Jediné, co jsem udělal, bylo opětovné přišlápnutí plynu.

Kdy nastal ten zlom? Přicházelo to velmi pomalu po malých dávkách. V první řadě to ovlivnil nedostatek spánku a regenerace. Z toho plynulo, že moje nervy byly několikrát menší. Náladovost na denním pořádku. Následovala únava. Ráno, dopoledne, odpoledne a večer. Neustále. V tu dobu jsem naspal denně i 15 hodin. To dost ovlivnilo moje časové možnosti a chuť pracovat a tvořit. Často se těšíte do fitka až vypustíte páru, těšíte se do bazénu na zregenerování či na trénink až uděláte dětem radost. Na co jsem se těšil já? Na spánek až budu v klidu a nebudu muset nic dělat. Nicméně, aby toho nebylo málo, auto mi vyhořelo doslova a pouze tak podpořilo mou situaci. Stejně tak jako můj vyhořelý vztah. Domino? Když se kazí jedna věc, jde to krásně postupně.

Mám z toho husí kůži, když si uvědomím jaký hrozný pocit to byl. Fungujete na polovinu svého možného výkonu a nemůžete přidat. Do toho na vás z dalších stran hustí, co s vámi je, proč nepodáváte takové výkony a že byste s tím měli něco dělat. To je přesně to, co v tu chvíli potřebujete slyšet, no.

Jak těmto stavům alespoň z části předcházet?

Stanovte si svou hranici a tu pravidelně nepřekračujte.

Udělejte si čas na relax a absolutní vypnutí těla a mysli (nejsme stroje)

Držte se blízkých přátel a pravidelně konzultujte své pocity